Předtím než H. R. Giger zanechal nejvýraznější stopu v kinematografii s designem xenomorfa ve filmu „Alien“ v roce 1979, byla jeho přítomnost v médiích výrazně omezena a jeho umělecký přístup byl vnímán spíše s nejistotou a zvědavostí.
V 60. letech se Gigerova tvorba soustředila především na expresionistické malby a ilustrace. Jeho práce byla ovlivněna surrealismem, ale také jeho vlastními vizemi, které se nesnažily pouze šokovat, ale především vyvolávat otázky. Jeho obsese spojením lidské anatomie a strojových prvků již tehdy naznačovala jeho unikátní pohled na svět.
Giger si získal první větší pozornost v roce 1969 díky knize „Necronomicon,“ která obsahovala jeho ilustrace inspirované díly spisovatele H.P. Lovecrafta. Tato kniha byla kontroverzní, ale zároveň poskytla vhled do jeho temných a podivných vizí. Média v té době si všímala jeho uměleckého talentu, ale také se otázkou, co přesně tato temná tvorba znamená.
V 70. letech se Gigerův vliv začal šířit do oblasti designu a filmu. Přestože byl uznáván ve světě umění, jeho díla byla vnímána jako nekonvenční a provokativní. Představa, že by takový umělec mohl vytvořit vizuální podobu vesmírného vetřelce, byla v té době stále neuvěřitelnější.
O jeho práci se začalo více mluvit až při spolupráci na filmu „Alien“. Jeho design xenomorfa byl ztělesněním hrůzy a originality, a získal uznání kritiků a diváků. To však nezměnilo dojem, že Gigerův svět je stále vstupem do neznáma, a jeho práce byla stále vnímána jako temná a tajemná.
H. R. Giger si postupem času vydobyl své místo v historii umění, ale jeho cesta k uznání a respektu byla plná výzev a nejistoty. Před vstupem xenomorfa na filmovou scénu byl Giger vnímán jako umělec, jehož dílo vyvolává otázky a záhadu, a to i předtím, než jeho tvorby porozuměl širší publika.
